Vesnice roku 2012
Myšlenka přihlásit se do soutěže „Vesnice roku“, našla v jarních měsících ve Křtinách živnou půdu. Nespálil ji ani květnový mráz, jako ořechy a násadu ovoce. Myšlenka se uchytila. Na přihlášce do soutěže nejprve několik týdnů pilně pracovalo vedení obce. Formální náležitosti byly splněny, přihláška přijata a zbývalo ještě obstát před hodnotitelskou komisí.
Komise desíti hodnotitelů, zástupců obcí, které zvítězily v předchozích ročnících, zástupců vedení Jihomoravského kraje a zástupců několika ministerstev, ohlásila svůj příjezd do Křtin na čtvrtek 14. června, 13:15 odpoledne. Během dvou hodin, které ve Křtinách stráví, máme je přesvědčit, že my jsme ti nejlepší a že si vítězství
zasloužíme.
Týden před termínem se sešli v skautské klubovně zástupci obce, Spolků a školy, aby společně vymyslili nejlepší strategii. Z bouřlivé debaty, plné nápadů se postupně vytříbila představa rozdělení dvouhodinového programu na čtyři půlhodinové bloky, během nichž bude postupně prezentována radnice, škola, zámek s kostelem a na závěr spolkový život ve Spolkovém domě. Aktivní podporu a účast přislíbilo i vedení Školního lesního podniku, které přizvalo i čtveřici svých trubačů. Podobně Mons. P. Jan Peňáz, duchovní správce místní farnosti, který spolu s několika věřícími připravil, jako důkaz aktivního života v kostele, speciální rozjímání.
Přesto, že nevhodný termín uprostřed pracovního týdne prezentaci značně ztížil, podařilo se nakonec najít několik desítek dobrovolníků, kteří si upravili své pracovní a školní programy tak, aby se do akce dokázali zapojit. Již den před příjezdem komise byla v společenském sále připravena výstavka, dokumentující činnost jednotlivých spolků a zájmových sdružení.
V den D, téměř přesně v stanovenou dobu, se objevil před obecním úřadem bílý mikrobus a z něj vystoupila hodnotitelská komise. Po krátkém přivítání začala prohlídka úřadu. Zvídaví kontroloři prošli všechny kanceláře, zastavili se na matrice i v knihovně, kde ocenili vzorně vedené kroniky. Zajímalo je, kolik se u nás platí za odpady, zda máme czechpoint, jaká je spolupráce s občany, či s firmami, které v obci sídlí. Půlhodina uplynula dříve, než jsme se nadáli.
Pak komise přesunula svůj mikrobus před hlavní vchod do školy. Oválnou školu jen tak někde nemají. Jistě nám nějaký bod do hodnocení přinesla. Ale hlavní zájem hodnotitelů se soustředil na prezentaci, kterou si pro ně připravili žáci školy, pod vedením ing. Dagmar Bibrové. Nemohlo jejich pozornosti ujít nadšení, s nímž se škola do celé akce zapojila.
Třetí díl našeho programu zahájila famfárou před vjezdem do areálu zámku čtveřice mysliveckých trubačů. Zástupce Školního lesního podniku, ing. Weidhofer seznámil v krátkém proslovu komisi s historií rekonstrukce zámku do dnešní podoby a provedl ji po západním traktu zámku. Ze zámeckého balkonu měla komise možnost prohlédnout si zámecký park, který pozvolna získává svou novou tvář. Za zvuku další famfáry přešla pak komise přes ambity do kostela. Tam komisaře pozdravil Mons. Peňáz. Pak ještě navštívili kostnici a přesunuli se do Spolkového domu, k závěrečné části prohlídky. Komisaři si prohlédli skautskou klubovnu, navštívili Smrček, kde jim čtveři- ce maminek předvedla krátké taneční vystoupení se svými ratolestmi, po kterém se mnohým členkám komise viditelně rozzářily oči. Na chodbě se zastavili před šachovým stolkem s ostře rozehranou partií a v klubu seniorů se jim dostalo drobného pohoštění od jeho členů.
Vyvrcholení prezentace proběhlo v společenském sále, kde hned u vchodu byli komisaři seznámeni s historií sborového zpěvu ve Křtinách, pak se předvedla krátkým vystoupením na téma „Oživlá minulost“ divadelní společnost Křový, zatančily holky ze Saltarinu a v posledních minutách nabitého programu komi- se ochutnala produkty včelařského kroužku, kulinářské speciality místních obyvatel a prohlédli si nástěnky, shrnující všechno to, co se nám do dvouhodinového programu nevešlo. Na některých komisařích bylo patrno, že se jim od nás nechce, ale museli. Regule soutěže jsou neúprosné. A tak se s námi za zvuků kostelní zvonohry rozloučili a pokračovali do dalších vesnic.
Dnes se s odstupem přiznám, že jsem nebyl příliš přesvědčen o účelnosti této akce. Že bychom mohli vyhrát s tou hromadou věcí, které jsme ještě nestihli opravit? Bez chodníku na Kolonku, s vyvrácenými obrubníky před obecním úřadem, se spoustou rozdělaných a dosud nehotových rekonstrukcí? Vyloučeno. Nebyl jsem sám, kdo si položil otázku, zda ta námaha vůbec stojí za to. Nás, váhající, nakonec starosta naštěstí přesvědčil. Nakazil nás svým zápalem pro věc, svou soutěživostí a přesvědčením, že se té komisi přece musíme líbit! Patří mu za to dík. Myslím, že komisi se opravdu líbil. A v průběhu oněch dvou hodin mi to došlo: i kdybychom nevyhráli vůbec nic, už jen fakt, že se u nás našlo tolik lidí, kteří dobrovolně spojili své síly, aby se o vítězství alespoň pokusili, už to je výhra. Kolik vesnic v našem okolí se může pochlubit tím, že se v nich dokážou domluvit na společném cíli všechny skupiny obyvatel, počínaje obecním úřadem, přes školu, faru, zájmové kroužky a hasiče, až po seniory a caparty předškolního věku? A kolik vesnic je naopak rozhádaných, kde se lidé přou a nedokážou se dohodnout ani na tom, kdy má začít svítat? Myslím, že právě tuto soudržnost u nás komise vycítila a ocenila.
Když jsme pak o den později, v pátek navečer, s napětím vyslechli na slavnostním setkání v Krásensku ortel komise, zprvu jsme si ani neuvědomili, co že jsme to dostali za cenu. Název byl tak složitý, že to skoro vypadalo, jako by si ji pro nás komise právě vymyslila: „Cena naděje pro živý venkov - duhová stuha“. Museli jsme se jít komisařů zeptat. A byli jsme mile překvapeni jejich vysvětlením: Pravda, nezvítězili jsme. Byly i lepší vesnice, zkušenější z dřívějších ročníků a ještě lépe připravené. Přejme jim jejich zasloužené vítězství. Ale naše cena není bramborovou medajlí. Je prestižním ohodnocením kvality společenského života v obci. Ze všech vesnic právě my jsme komisi nejlépe přesvědčili o tom, že naši obyvatelé ve Křtinách žijí rádi a že pro to jsou ochotni také něco společně udělat. Je to cena, která se uděluje v každém kraji jen jedné vesnici, na základě bodového zisku. Komisi se jistě líbily architektonické skvosty, kterými jsme se také pochlubili. Ale mnohem více ji zaujal náš kolektivní duch. Nezkoumala kvalitu chodníků, ale kvalitu života, který se na těch chodnících odehrává. Patříme díky tomu letos mezi pět nejlépe hodnocených obcí v Jihomoravském kraji. No řekněte, není to dobrý výkon na prvňáčka?
Vetkl Petr Švenda
Komise desíti hodnotitelů, zástupců obcí, které zvítězily v předchozích ročnících, zástupců vedení Jihomoravského kraje a zástupců několika ministerstev, ohlásila svůj příjezd do Křtin na čtvrtek 14. června, 13:15 odpoledne. Během dvou hodin, které ve Křtinách stráví, máme je přesvědčit, že my jsme ti nejlepší a že si vítězství
zasloužíme.
Týden před termínem se sešli v skautské klubovně zástupci obce, Spolků a školy, aby společně vymyslili nejlepší strategii. Z bouřlivé debaty, plné nápadů se postupně vytříbila představa rozdělení dvouhodinového programu na čtyři půlhodinové bloky, během nichž bude postupně prezentována radnice, škola, zámek s kostelem a na závěr spolkový život ve Spolkovém domě. Aktivní podporu a účast přislíbilo i vedení Školního lesního podniku, které přizvalo i čtveřici svých trubačů. Podobně Mons. P. Jan Peňáz, duchovní správce místní farnosti, který spolu s několika věřícími připravil, jako důkaz aktivního života v kostele, speciální rozjímání.
Přesto, že nevhodný termín uprostřed pracovního týdne prezentaci značně ztížil, podařilo se nakonec najít několik desítek dobrovolníků, kteří si upravili své pracovní a školní programy tak, aby se do akce dokázali zapojit. Již den před příjezdem komise byla v společenském sále připravena výstavka, dokumentující činnost jednotlivých spolků a zájmových sdružení.
V den D, téměř přesně v stanovenou dobu, se objevil před obecním úřadem bílý mikrobus a z něj vystoupila hodnotitelská komise. Po krátkém přivítání začala prohlídka úřadu. Zvídaví kontroloři prošli všechny kanceláře, zastavili se na matrice i v knihovně, kde ocenili vzorně vedené kroniky. Zajímalo je, kolik se u nás platí za odpady, zda máme czechpoint, jaká je spolupráce s občany, či s firmami, které v obci sídlí. Půlhodina uplynula dříve, než jsme se nadáli.
Pak komise přesunula svůj mikrobus před hlavní vchod do školy. Oválnou školu jen tak někde nemají. Jistě nám nějaký bod do hodnocení přinesla. Ale hlavní zájem hodnotitelů se soustředil na prezentaci, kterou si pro ně připravili žáci školy, pod vedením ing. Dagmar Bibrové. Nemohlo jejich pozornosti ujít nadšení, s nímž se škola do celé akce zapojila.
Třetí díl našeho programu zahájila famfárou před vjezdem do areálu zámku čtveřice mysliveckých trubačů. Zástupce Školního lesního podniku, ing. Weidhofer seznámil v krátkém proslovu komisi s historií rekonstrukce zámku do dnešní podoby a provedl ji po západním traktu zámku. Ze zámeckého balkonu měla komise možnost prohlédnout si zámecký park, který pozvolna získává svou novou tvář. Za zvuku další famfáry přešla pak komise přes ambity do kostela. Tam komisaře pozdravil Mons. Peňáz. Pak ještě navštívili kostnici a přesunuli se do Spolkového domu, k závěrečné části prohlídky. Komisaři si prohlédli skautskou klubovnu, navštívili Smrček, kde jim čtveři- ce maminek předvedla krátké taneční vystoupení se svými ratolestmi, po kterém se mnohým členkám komise viditelně rozzářily oči. Na chodbě se zastavili před šachovým stolkem s ostře rozehranou partií a v klubu seniorů se jim dostalo drobného pohoštění od jeho členů.
Vyvrcholení prezentace proběhlo v společenském sále, kde hned u vchodu byli komisaři seznámeni s historií sborového zpěvu ve Křtinách, pak se předvedla krátkým vystoupením na téma „Oživlá minulost“ divadelní společnost Křový, zatančily holky ze Saltarinu a v posledních minutách nabitého programu komi- se ochutnala produkty včelařského kroužku, kulinářské speciality místních obyvatel a prohlédli si nástěnky, shrnující všechno to, co se nám do dvouhodinového programu nevešlo. Na některých komisařích bylo patrno, že se jim od nás nechce, ale museli. Regule soutěže jsou neúprosné. A tak se s námi za zvuků kostelní zvonohry rozloučili a pokračovali do dalších vesnic.
Dnes se s odstupem přiznám, že jsem nebyl příliš přesvědčen o účelnosti této akce. Že bychom mohli vyhrát s tou hromadou věcí, které jsme ještě nestihli opravit? Bez chodníku na Kolonku, s vyvrácenými obrubníky před obecním úřadem, se spoustou rozdělaných a dosud nehotových rekonstrukcí? Vyloučeno. Nebyl jsem sám, kdo si položil otázku, zda ta námaha vůbec stojí za to. Nás, váhající, nakonec starosta naštěstí přesvědčil. Nakazil nás svým zápalem pro věc, svou soutěživostí a přesvědčením, že se té komisi přece musíme líbit! Patří mu za to dík. Myslím, že komisi se opravdu líbil. A v průběhu oněch dvou hodin mi to došlo: i kdybychom nevyhráli vůbec nic, už jen fakt, že se u nás našlo tolik lidí, kteří dobrovolně spojili své síly, aby se o vítězství alespoň pokusili, už to je výhra. Kolik vesnic v našem okolí se může pochlubit tím, že se v nich dokážou domluvit na společném cíli všechny skupiny obyvatel, počínaje obecním úřadem, přes školu, faru, zájmové kroužky a hasiče, až po seniory a caparty předškolního věku? A kolik vesnic je naopak rozhádaných, kde se lidé přou a nedokážou se dohodnout ani na tom, kdy má začít svítat? Myslím, že právě tuto soudržnost u nás komise vycítila a ocenila.
Když jsme pak o den později, v pátek navečer, s napětím vyslechli na slavnostním setkání v Krásensku ortel komise, zprvu jsme si ani neuvědomili, co že jsme to dostali za cenu. Název byl tak složitý, že to skoro vypadalo, jako by si ji pro nás komise právě vymyslila: „Cena naděje pro živý venkov - duhová stuha“. Museli jsme se jít komisařů zeptat. A byli jsme mile překvapeni jejich vysvětlením: Pravda, nezvítězili jsme. Byly i lepší vesnice, zkušenější z dřívějších ročníků a ještě lépe připravené. Přejme jim jejich zasloužené vítězství. Ale naše cena není bramborovou medajlí. Je prestižním ohodnocením kvality společenského života v obci. Ze všech vesnic právě my jsme komisi nejlépe přesvědčili o tom, že naši obyvatelé ve Křtinách žijí rádi a že pro to jsou ochotni také něco společně udělat. Je to cena, která se uděluje v každém kraji jen jedné vesnici, na základě bodového zisku. Komisi se jistě líbily architektonické skvosty, kterými jsme se také pochlubili. Ale mnohem více ji zaujal náš kolektivní duch. Nezkoumala kvalitu chodníků, ale kvalitu života, který se na těch chodnících odehrává. Patříme díky tomu letos mezi pět nejlépe hodnocených obcí v Jihomoravském kraji. No řekněte, není to dobrý výkon na prvňáčka?
Vetkl Petr Švenda
