Svatý Mikuláš ve 14.14
Za 14 dní ve 14 hodin a 14 minut v neděli 2. prosince přijde do křtinského kostela opravdický svatý Mikuláš. Bude oblečen jako skutečný biskup a budou s ním dva velcí andělé celí v bílém. Svatý Mikuláš nebude nikoho zkoušet, ale všechny povzbudí, děti i dospělé, pomodlí se s nimi a pak jim požehná. Každý biskup přece žehná. Na závěr pak požehná každému dítěti zvlášť, jeden anděl ho pohladí a druhý mu předá dárek. Ten je potřeba předem předat v sakristii anebo na faře a čitelně a přesně jej podepsat.
Je to proto, že mnoho společností nabízí kolem 5. prosinec čerty na postrašení dětí. Přitom je ten večer pro děti jeden z nejkrásnějších v roce, je to předvečer svátku svatého Mikuláše, jejich velkého přítele. Nemělo by se tedy objednat něco jiného? Nic ošklivého, ale něco krásného, prostě dobro a ne ZLO!!
Neměl by v tom čase přijít krásně nastrojený svatý Mikuláš, z kterého dobrota přímo vyzařuje? Neměl by přijít za světla, aby si ho děti mohly pěkně prohlédnout? Vždyť sv. Mikuláš je oblíbeným světcem dětí do té míry, že v severských zemích jim naděluje dárky i o vánocích. Proto tam čekají, že přijde Santa Klaus (z latinského Nikolaus - Mikuláš).
Noc před svatým Mikulášem začíná nadílkou. To je krásné české slovo. A u nás v Čechách i na Moravě ji děti mají dvakrát - večer před jeho svátkem i na Štědrý večer. Enuresis je latinské slovo a znamená vlastně také nadílku a to do plének, když je dítě v kojeneckém věku a má přeplněný svůj močový měchýřek. V té době je to v pořádku. Když to pokračuje i později, je to porucha. Někdy se takováhle „nadílka" znovu objeví i u starších dětí po hrůze, kterou prožijí po návštěvě čertů. Ti ji přímo zasévají i když přicházejí jen jako doprovod svatého Mikuláše. Tím horší to pak je, když přijdou pouze čerti.
Nebylo mně ještě deset let, když jsem byl s maminkou v čekárně v nemocnici v Novém Městě. Právě tam na vozíku přiváželi zraněného člověka. A ona mi dala ruku před oči, abych to rozbité zkrvavené tělo neviděl. Dnes děti mohou vidět na obrazovkách televizoru nebo počítače daleko horší věci. I naší vinou, ačkoli není tak těžké tomu zabránit. A to by se mělo, protože dětská duše je jako měkký vosk, do kterého se otiskuje každý dojem. Ten vosk pak ztvrdne jako kámen a už není síla, která by jej přetavila. To, co dítě vidí na vlastní oči, však působí ještě hůř, i když to jsou jen ošklivé chlupy a znetvořené postavy. Horší je poselství, které čerti přináší. A to je vždycky zlé, vždyť jsou lidovým symbolem zlého ducha. A když mají vystrašit a spouštět hrůzu, tím jen šíří a schvalují zlo. A nezachrání to ani kdyby pak dávali dárky.
Dobrodiní je od slova dobrý a dobrý biskup Mikuláš dělal dobro všude, kam za svého skutečného života přišel, a dodnes je působí všude, kam ho v krásném převleku pozvou. Pozvěte ho i vy, třebas jen symbolicky. Zlo se tak rozpíná. A nejen obrazně a v pohádkových maskách. Dobra je tak málo. Proto mu dejme zelenou, především u dětí. Půjdeme-li na ně po zlém, půjdou na nás jednou ještě po horším. Jestli je teď budeme strašit, abychom se později skutečně báli.
Ještě je čas!
Je ještě čas?
Je to proto, že mnoho společností nabízí kolem 5. prosinec čerty na postrašení dětí. Přitom je ten večer pro děti jeden z nejkrásnějších v roce, je to předvečer svátku svatého Mikuláše, jejich velkého přítele. Nemělo by se tedy objednat něco jiného? Nic ošklivého, ale něco krásného, prostě dobro a ne ZLO!!
Neměl by v tom čase přijít krásně nastrojený svatý Mikuláš, z kterého dobrota přímo vyzařuje? Neměl by přijít za světla, aby si ho děti mohly pěkně prohlédnout? Vždyť sv. Mikuláš je oblíbeným světcem dětí do té míry, že v severských zemích jim naděluje dárky i o vánocích. Proto tam čekají, že přijde Santa Klaus (z latinského Nikolaus - Mikuláš).
Noc před svatým Mikulášem začíná nadílkou. To je krásné české slovo. A u nás v Čechách i na Moravě ji děti mají dvakrát - večer před jeho svátkem i na Štědrý večer. Enuresis je latinské slovo a znamená vlastně také nadílku a to do plének, když je dítě v kojeneckém věku a má přeplněný svůj močový měchýřek. V té době je to v pořádku. Když to pokračuje i později, je to porucha. Někdy se takováhle „nadílka" znovu objeví i u starších dětí po hrůze, kterou prožijí po návštěvě čertů. Ti ji přímo zasévají i když přicházejí jen jako doprovod svatého Mikuláše. Tím horší to pak je, když přijdou pouze čerti.
Nebylo mně ještě deset let, když jsem byl s maminkou v čekárně v nemocnici v Novém Městě. Právě tam na vozíku přiváželi zraněného člověka. A ona mi dala ruku před oči, abych to rozbité zkrvavené tělo neviděl. Dnes děti mohou vidět na obrazovkách televizoru nebo počítače daleko horší věci. I naší vinou, ačkoli není tak těžké tomu zabránit. A to by se mělo, protože dětská duše je jako měkký vosk, do kterého se otiskuje každý dojem. Ten vosk pak ztvrdne jako kámen a už není síla, která by jej přetavila. To, co dítě vidí na vlastní oči, však působí ještě hůř, i když to jsou jen ošklivé chlupy a znetvořené postavy. Horší je poselství, které čerti přináší. A to je vždycky zlé, vždyť jsou lidovým symbolem zlého ducha. A když mají vystrašit a spouštět hrůzu, tím jen šíří a schvalují zlo. A nezachrání to ani kdyby pak dávali dárky.
Dobrodiní je od slova dobrý a dobrý biskup Mikuláš dělal dobro všude, kam za svého skutečného života přišel, a dodnes je působí všude, kam ho v krásném převleku pozvou. Pozvěte ho i vy, třebas jen symbolicky. Zlo se tak rozpíná. A nejen obrazně a v pohádkových maskách. Dobra je tak málo. Proto mu dejme zelenou, především u dětí. Půjdeme-li na ně po zlém, půjdou na nás jednou ještě po horším. Jestli je teď budeme strašit, abychom se později skutečně báli.
Ještě je čas!
Je ještě čas?
(Mons. Jan Peňáz)
Zpět na výpis novinek